Jste v sekci: Praktické informace

Povinné vymezování veřejných prostranství dle §7 odst. 2 vyhl. 501/2006 Sb.

Doslovné znění předpisu:

"Pro každé dva hektary zastavitelné plochy bydlení, rekreace, občanského vybavení anebo smíšené obytné se vymezuje s touto zastavitelnou plochou související plocha veřejného prostranství o výměře nejméně 1000 m2; do této výměry se nezapočítávají pozemní komunikace."

Z ustanovení vyplývá, že pro zastavitelnou plochu bydlení, pokud má výměru větší než 2 ha, je třeba vymezit ucelenou plochu veřejného prostranství o výměře min. 1000 m2, a to tak, že větší ploše pro bydlení odpovídá úměrně větší plocha nebo plochy veřejného prostranství, např. pro plochu bydlení o celkové výměře 8 ha je třeba vymezit 4000 m2 veřejných prostranství. Z použití jednotného čísla "plocha veřejného prostranství o výměře nejméně 1000 m2" vyplývá, že nemůže být vymezována plocha menší. To ostatně vyplývá i ze smyslu ustanovení, kterým prioritně není vytvořit dostatečný podíl nezpevněných (zelených) ploch jakéhokoli rozměru ve veřejných částech obytného území, ale vytvořit dostatek takových částí veřejných prostranství, která mají prostorotvorný, relaxační a společenský charakter, mohou být prostorem pro hry dětí a neslouží pouze k dopravním účelům. I z toho lze dovodit, že výklad o minimální rozloze takto vymezované souvislé plochy veřejného prostranství 1000 m2 je správný. Pokud tedy máme v minimální povinné míře vymezit plochy veřejných prostranství ve smyslu výše uvedeného ustanovení pro plochu bydlení o celkové výměře 8 ha, nemůžeme to udělat na více než čtyřech souvislých plochách veřejných prostranství, přičemž výměra těchto ploch nebude menší než 1000 m2. Je samozřejmě možné vymezit menší počet ploch větších, např. 1500 + 1500 + 1000 m2.

Další problém vzniká z výkladu části ustanovení, že "do této výměry se nezapočítávají pozemní komunikace". Pojem "pozemní komunikace" je definován Zákonem o pozemních komunikacích" č. 13/1997 Sb. Ze zákona vyplývá, že jednou z kategorií pozemních komunikací jsou místní komunikace. Ke zpřístupnění stavebních pozemků v plochách pro bydlení se pak používají místní komunikace III. třídy (obslužné) a IV. třídy (komunikace nepřístupné provozu silničních motorových vozidel nebo na kterých je umožněn smíšený provoz). Příslušná ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací používá namísto pojmu „třídy“ pojem „funkční skupiny“, případně „podskupiny“, jejich význam je totožný se zatříděním podle zákona. Funkční skupina C odpovídá místní komunikaci III. třídy, funkční skupina D odpovídá komunikaci IV. třídy. Norma dále též (v duchu zákona) dělí funkční skupinu D na podskupinu D1 – pěší zóny, obytné zóny (komunikace se smíšeným provozem) a D2 – komunikace pro chodce a cyklisty (s vyloučením provozu motorové dopravy). Norma dále v čl. 3.1.1. praví, že prostor místní komunikace funkční podskupiny D1 se dělí na dopravní prostor a pobytový prostor, přičemž dopravní prostor je v podstatě koridor sloužící pohybu motorových vozidel v obytné nebo pěší zóně, zbytek je prostor pobytový. V čl. 3.1.6. normy je pobytový prostor definován jako „prostor sloužící nedopravním účelům (odpočinek, relaxace, zeleň, parková úprava apod.)“. Může být též součástí přidruženého dopravního prostoru komunikace funkční třídy C, přičemž přidružený dopravní prostor leží mezi hlavním dopravním prostorem (prostor pro motorovou dopravu) a vnější hranicí prostoru místní komunikace, kterou je zpravidla uliční čára (oplocení, hranice stavebních pozemků). Aby bylo možné část přidruženého dopravního prostoru považovat za prostor pobytový, měl by splňovat výše uvedené znaky (odpočinek, relaxace atd.). Tento úvod ze zákona a normy o pozemních a místních komunikací směřuje k výkladu věty o tom, že do výměry veřejných prostranství vymezovaných podle §7 odst. 2 vyhl. 501/2006 Sb. se nezapočítávají pozemní komunikace. Striktně pojato, neměly by se započítávat žádné pozemní komunikace, tedy celá šíře prostoru místních komunikací (od oplocení k oplocení). Místní komunikace ale umožňují do svého prostoru zahrnovat i tzv. pobytové prostory, které svými znaky mohou naplňovat účel vymezování veřejných prostranství podle §7 vyhl. 501/2006 Sb., proto by takovéto pobytové prostory, definované příslušnou normou, mohly být zahrnuty do ploch a výměr veřejných prostranství. Zejména místní komunikace funkční podskupiny D1 se smíšeným provozem (obytné zóny - často a správně užívané v obytných lokalitách) slouží významně i pro relaxaci, společenské funkce, hry dětí apod., přičemž provoz motorové dopravy se musí těmto funkcím podřídit. Pobytové prostory místních komunikací tedy mohou být zahrnuty do ploch vymezených jako veřejná prostranství podle §7 vyhl. 501/2006 Sb. V případě místních komunikací podskupiny D1 v režimu obytných zón je možné do plochy veřejného prostranství zahrnout celý prostor této místní komunikace,  přičemž za „započitatelnou“ výměru je třeba považovat výměru pobytového prostoru, tedy výměru po odečtení výměry dopravního prostoru (prostoru – koridoru určeného pro pohyb motorových vozidel).

Další otázka ve spojitosti s výkladem ustanovení o „povinném“ vymezování veřejných prostranství vyplývá ze vztahu mezi územním a regulačním plánem. V zásadě se jedná o vymezování ploch, které je věcí územního plánu. Zde je tedy potřeba předmětné ustanovení aplikovat, byť se může jednat o vymezení plochy o výměře 1000 m2, což je méně, než minimální výměra plochy dle §3 odst. 1 vyhl. 501/2006 Sb., která je 2000 m2. V tomto ustanovení je ale uvedeno slovo „zpravidla“, což připouští v odůvodněných případech vymezit i plochu menší a dodržení jiného ustanovení je jistě dostatečným důvodem. Lze ovšem připustit, že v územním plánu je vymezena plocha pro bydlení větší než 2 ha bez vymezení souvisejícího veřejného prostranství s tou podmínkou, že využití této plochy je současně podmíněno regulačním plánem na žádost, ve kterém teprve dojde v rámci této plochy k vymezení odpovídajících veřejných prostranství. Toto vymezení je zákonnou povinností, neškodí ale, když bude uvedeno v zadání regulačního plánu, které je součástí územního plánu. Otázkou je, zda přenesení povinnosti vymezení veřejných prostranství do následné a podrobnější dokumentace je možné a vhodné uplatnit i v případě podmínek zpracování územní studie a dohody o parcelaci, případně regulačního plánu z podnětu, stanovených v územním plánu. Zde totiž hrozí nebezpečí propadnutí lhůty pro jejich pořízení a povinnost vymezování veřejných prostranství by se tak vymáhala velmi obtížně až v úrovni územních řízení, které by nemusely zahrnovat řešení celého území.